Karmický partner nám do života přichází pomoct - vyjevit pravdu o nás samých

I když jsme si mysleli, že máme cosi z minulosti ve vztahové oblasti plně a trvale zpracované, v našem nitru se ještě nacházely zbytky "bahna", do kterého bylo potřeba sáhnout, abychom ho mohli proměnit v leknín. A proto jsme si tím, co máme ve svém podvědomí, přitáhli další zkušenost v podobě vztahu s karmickým partnerem, aby nám pomohla vymanit se z cyklu, ve kterém jsme se dosud točili.

Dobrovolně jsme si tak do života pozvali partnera, který nám zprostředkoval možnost projít si znovu všemi fázemi toho, co jsme v předchozích vztazích prožili, otevřít staré rány a následovat hlas svého srdce, který volá po jejich dovyléčení a douzdravení. Dostali jsme možnost proniknout do hloubky a spatřit počátek toho, co celý ten cyklus kdysi odstartovalo (zklamání v prvním vztahu, neopětovaná láska, zranění vyplývající z nějaké situace, …). A dostali jsme možnost jít ještě dál, do té nejhlubší a nejtemnější hloubky, té pravé podstaty, která byla prvotním spouštěčem procesu přitahování si dalších "ne-šťastných" životních zkušeností v partnerské oblasti.

Pokud k sobě dokážeme být plně upřímní, dokážeme v sobě najít veškeré odpovědi, které potřebujeme znát a odstartovat tak proces přeměny. … Spatřujeme podstatu – že jsme pro své rodiče (či pro toho opačného pohlaví) nebyli dost dobří takoví, jací jsme, že jsme od nich necítili dostatek lásky, péče, pozornosti, pochvaly, že jsme se díky tomu začali srovnávat s druhými a vytvořili si o sobě iluze, že jsme "špatní, nedostačující, jiní, že vybočujeme z toho, co je normální" a přijali za to v sobě pocity viny a přesvědčení, že nejsme hodni lásky od druhých a že ani nemůžeme milovat sami sebe a věřit v sebe.

Nebyli jsme vedeni k plné samostatnosti a odpovědnosti za sebe a za svůj život a přebírali jsme ze společnosti "vzor", že nám štěstí může dát někdo druhý. Nebyli jsme učeni přijímat vše tak, jak se děje, plynout v proudu života, důvěřovat mu a nabýt poznání, že je o nás vždy postaráno a že je vždy vše zařízeno tak, jak je to pro všechny zúčastněné nejlepší (i proto nám jsou někteří partneři ze života odebíráni).

Zranění v našem nitru vyvolalo blok, vznikla temnota, tmavá skvrna kdesi v nás, která se zrcadlila prostřednictvím vztahů a okolností ve vnějším světě. Skvrna, která se hlásila o slovo a dávala nám tímto způsobem na vědomí, že potřebuje naši pozornost. Že potřebuje, abychom ji spatřili, promluvili si s ní a osvobodili ji vnesením Světla, na něž celou tu dobu, co se v nás usadila, čeká.

…A tak snadno vzniklo lpění a závislost na partnerovi, …protože nám v krásném počátku vztahu dával přesně to, co jsme potřebovali – lásku, objetí, přijímal nás a miloval přesně takové, jací jsme, umožňoval nám být sami sebou, poskytoval nám pocit uznání, a tím vším vlastně pocit, že jsme chtění, žádaní, že náš někdo druhý chce ve svém životě mít, že prahne po tom, abychom právě my byli součástí jeho života, že jsme pro něj právě my jedineční a pro jeho život důležití a "potřební".

A o to jsme nechtěli přijít. Snažili jsme se tak setrvávat i nadále v nezdravém vztahu a namlouvali si, že se to vyvine tak, jak si přejeme. Neposlouchali jsme náš vnitřní hlas a neřídili se svou intuicí, jež nám od začátku našeptávala, že nám u partnera cosi "nesedí" a že "tohle" není pro nás.

Vyjevila se naše temná stránka osobnosti, kterou ten strach z opuštění posiloval, a najednou jsme se nepoznávali, když jsme sami sebe přistihli, že "saháme" po tom, co je nízké, jen abychom zastínili hlas Boží pravdy, jež se neustále ozývá silněji a sděluje nám, že je vztahu konec. Chopili jsme se toho, co je nám "po ruce", co naše podvědomí nějakým způsobem zná, neboť tuto potravu přijímalo z rodinných vzorců od našich rodičů a dalších předků – manipulovali jsme a snažili jsme se vztah získat pod kontrolu.

Jednoduše řečeno, nechtěli jsme být opuštěni. Nechtěli jsme, aby nás partner vyloučil ze života. Bolelo nás to, že už nás ve svém životě nechce, bolelo nás to proto, že nám naším odmítnutím dával na vědomí, že pro něj takoví, jací jsme, už nejsme dost dobří a skvělí, bolela nás ta pravda, že už nás nepotřebuje a že nás pouští ze svého života. A tím se dotkl naší (sebe) hodnoty.

Zhostil se nás strach, že zase budeme sami, že za sebe budeme muset plně převzít odpovědnost, jít do své Síly, chopit se svého života a začít znovu. Už samotná skutečnost, že se budeme muset s rozchodem vypořádat, sáhnout si do sebe, potýkat se se sebou, prožít bolest, byla sama o sobě bolestivá.

Ve skutečnosti jsme tedy prostřednictvím partnera prahli po tom, co jsme postrádali od svých rodičů a okolního světa, který pouze zrcadlil to, co jsme nosili ve svém nitru. Vlastně, prahli jsme po tom, abychom zvenčí dostali to, co jsme si neuměli dát zevnitř my sami prostřednictvím sebelásky, která byla kdysi pošlapána a jejíž rozvoj byl utlumen.

Na nikoho se však nehněvejme a buďme v soucitu, protože naši rodiče vždy jednali tak, jak to v danou dobu nejlépe dokázali, tak, jak byli sami vychováváni a na základě jejich vlastních prožitků. Odpusťme jim, odpusťme bývalým partnerům a především sami sobě, protože my jsme byli těmi, kdo si do života tyto zkušenosti přitáhl, včetně rodičů, které si naše duše vybrala, aby si zde tyto zkušenosti prožila. Odpusťme ze sebe nánosy bahna, pocity zloby, křivd a zrad, které jsme na své pouti nasbírali a osvoboďme se od nich, už je nepotřebujeme.

Ponořme se do svého nitra, ve kterém jsou obsaženy odpovědi – příčiny toho, jaké zkušenosti a vztahy jsme dosud žili. Jsme to My, kdo má tu moc vymanit se z pout rodinné karmy i minulých životů, jsme to My, kdo na sobě "musí" vědomě pracovat, abychom se vymanili z nezdravých a nefunkčních cyklů. Jsme to My, kdo "musí" uzdravit nejprve VZTAH SÁM K SOBĚ a to, co v sobě nosíme. Jedině tak si můžeme vytvořit Dharmu v podobě lepší budoucnosti.

Práce na sobě znamená nalézt naše temná místa, sáhnout do nich a transformovat je. Mnohdy jsou to velmi bolestivé procesy, ale nikdo jiný je za nás "odžít" nemůže, ani za nás nikdo nemůže vykonat tu "práci" sám na sobě. To je úděl nás, lidských Bytostí.

⁎⁎⁎

Skutečná podstata života je o poznání, že štěstí, přesněji řečeno pocit štěstí máme "pouze" sami v sobě a trvale si ho můžeme poskytnout jen my sami, nikdo jiný. Naším největším "úkolem" je být šťastný sám v sobě ze své podstaty, být vnitřně svobodný a poskytovat svobodu druhým. Být pevně ukotven sám v sobě, být v důvěře v život a plynout v jeho proudu, žít přítomný okamžik, nelpět, přijímat, pouštět, prožívat sebelásku, SEBE ve své autenticitě, ve své celistvosti, kdy plně přijímáme i své slabé stránky a propojujeme je ve spolupráci s těmi silnými. ...A tomu nás život učí stále.

Jestliže tedy chceme žít šťastný a naplňující partnerský vztah, musíme žít nejprve vnitřní štěstí a svobodu sami se sebou. Jsme to my, kdo si nejprve "musí" dávat lásku, uznání, ocenění, vnímat svou hodnotu, pečovat o sebe (duševně i fyzicky), plnit si své tužby, umět druhým nastavovat hranice toho, jak se k nám mají chovat, umět se za sebe postavit, být samostatní, soběstační a v plném převzetí odpovědnosti sám za sebe, s vědomím, že MY JSME svůj ŽIVOT.

Tehdy svým nastavením ve správnou dobu přitáhneme partnera, který odráží to, kým jsme a který je nám svým nastavením co nejvíce podobný.

⁎⁎⁎

Všichni zde jsme nevinní a žádná role oběti neexistuje. Pouze jsme vždy Vyšší Mocí a ve správné (Boží) načasování pospojováni a vše je propojeno tak, abychom si do života přišli vzájemně pomoct – poskytnout lekce, kterými potřebujeme projít, včetně těch, které se mohou zdánlivě jevit jako bolestivé, aby se naše duše mohly vyvíjet.

Někdy je právě prožití si bolesti nejlepším nástrojem a největší pomocí, jež může odkrýt původní "trauma", které bylo spouštěčem ne-šťastného cyklu v dané oblasti života. Bolest v sobě také skrývá sílu, která nám pomáhá prohlubovat a upevňovat zdravý vztah sám k sobě, od kterého se vše v našem životě odvíjí. Pomáhá nám dostat se do svého nitra, propojit se se svou duší a "po bouři" v sobě objevit vnitřní klid, mír a pocit štěstí.

Kráčejme tedy svou poutí dále a vědomě na sobě pracujme, abychom byli ve správné načasování v takovém nastavení, kdy jsme připraveni přitáhnout si partnera pro společný život a žít naplňující vztah, ve kterém jsou oba šťastní – každý sám za sebe a šťastní spolu.

"Každý partner je pro nás v danou dobu ten pravý, neboť je naším učitelem."

S láskou

Jana Vaňková

V rámci "podzimní akce" nyní poskytuji službu konzultací s 30% slevou, a to v období 29. 10.–11. 11. 2023. Více informací naleznete na uvedeném odkazu: https://www.zijusvesny.cz/akce-slevy-na-sluzby/