Odpuštění

Všichni jsme jistě prožili situace, které v nás vyvolaly ublížení, křivdy, pocity zranění a vůči lidem, jež jsou s danými situacemi spojení, jakési bloky a jejich odmítání.

Avšak to, co se stalo, mělo své důvody a mělo to něco ukázat především nám samotným.

Ráda bych však zde hovořila o důležitosti odpuštění, neboť pokud v sobě nosíme něco, co nás tíží, ubližuje nám to, a jak víme, může to vést i ke vzniku nemoci (ne-moc z ne-odpuštění, udržování v sobě negativní energie, kterou jsme ze sebe ne-odpustili). Můžeme si mylně myslet, že už "to něco" po letech neřešíme, ale pravda je taková, že pokud jsme skutečně danému člověku neodpustili a jen jsme to v sobě někam schovali, potlačili to, ve chvíli, kdy se s ním potkáme, se naše srdce zase silně rozbuší, neboť ten strašák vyleze ven.

Odpustit druhému nemusí znamenat, že přijímáme to, co nám provedl, obzvlášť pokud nám skutečně nějakým způsobem ublížil, nýbrž to, že ze sebe propustíme tu negativní energii, kterou s ním nebo s danou situací máme spojenou. Situace se stala a už ji nelze vrátit zpět, ale my máme vždy volbu, jak se k ní následně postavit tak, abychom v sobě tu tíhu nenosili i nadále a neubližovali si.

Neméně důležité je odpuštění sám sobě. Třeba za to, že jsme se za sebe v dané situaci nedokázali postavit, neuměli jsme druhým nastavit zdravé hranice, nechali po sobě, jak se říká, "šlapat" (což nám však pomohlo zvědomit vnímání naší nízké hodnoty o sobě). Nebo za to, že jsme se vůči druhým dopustili něčeho nedobrého.

Ať už se jedná o nás či o druhé, vždy je dobré mít na paměti, že si v sobě každý neseme "to něco" (v důsledku vnitřních zranění, výchovy, nedostatku lásky, z dětství atd.), co si potřebujeme zpracovat, každý jsme na té cestě a každý na ní odvalujeme balvany, abychom mohli kráčet lehčí. Snažme se tedy odpustit nejen tu negativní energii, ale skutečně i dotyčným lidem a sobě, protože všichni jsme v danou dobu jednali a konali tak, jak jsme nejlépe dokázali.

Berme na vědomí, že všichni procházíme vývojem a nabýváním zkušeností, proto se snažme na vše také tak nahlížet. Pokud nám někdo kdysi ublížil, neznamená to, že by se k nám zachoval stejně i dnes a ani to neznamená, že si své tehdejší počínání během uplynulých let neuvědomil. Pakliže odpustíme, věřme, že až toho člověka potkáme, energie mezi námi bude jiná.

Faktem zůstává, že jsme si to vše do života přitáhli sami, neboť co máme ve svém nitru, zrcadlí se nám navenek. Jestliže někdo sám sebe podceňoval, neměl se dostatečně rád, nevěřil si, popíral svou hodnotu apod., musel zákonitě potkat někoho, kdo mu to přišel ukázat (odzrcadlit) a tím ublížením ho přimět ke změně pohledu sám na sebe, k tomu, aby se začal mít rád. Ve skutečnosti to byly dary, které nám měly pomoct na své cestě k sobě.

"Přijímám své chyby, abych pročistil svou mysl. Přijímám chyby druhých, abych zdokonalil své srdce."

~Sri Chinmoy~

Pro posílení procesu odpuštění si můžeme provést rituál při zapálené svíčce či při úplňku (tehdy se člověk zbavuje toho, co mu neslouží, naopak při novoluní si přejeme), kdy nahlas opakujeme formulace odpuštění - účinné je přímo pojmenovat podstatu věci a pak odpustit - tak dlouho, než pocítíme úlevu. Pokud se dostaví slzy, nepotlačujme je, protože nám pomohou odplavit to, co už v nás nemá být.

Pokud máme fotografii osoby, které chceme odpustit, lze k ní promlouvat jejím prostřednictvím. K sobě můžeme promlouvat do zrcadla. Lze si také napsat formulaci odpuštění na papír a pak ho venku spálit, a tím nechat to staré odejít.

Každé ráno se na sebe podívejme do zrcadla a řekněme si, že se máme rádi, že se milujeme, že jsme skvělí, právě takoví, jací jsme a že si zasloužíme to nejlepší.

S láskou

Jana Vaňková