Rozhodnutí a záměr jsou spouštěčem procesu manifestace našich přání do reality

Jakmile víme, co chceme a jasně se pro to rozhodneme, jakmile si zadáme jasný záměr (cíl), Vyšší Síla uvede vše potřebné do pohybu a začne konat tak, aby se okolnosti postupně slaďovaly a nám mohlo být ve správnou dobu odkryto, co máme vědět k tomu, aby se nám ukázal směr, jež nás k cíli dovede.

Pokud víme, kam směřujeme, neptejme se JAK toho docílit, ale nechme se vést Vyšší Moudrostí. Naslouchejme své intuici, která nám vždy správně říká, co přesně máme udělat, jaký další krok učinit a nechme k sobě promlouvat Nebesa, jež nám sesílají znamení prostřednictvím situací a okolností, které se nám dějí, prostřednictvím lidí, kteří nám chodí do cesty, prostřednictvím nápisů, zaslechnutých slov něčího rozhovoru, textu písně, stejnými číslicemi na hodinách, nalezením peříčka u své nohy zrovna, když se podíváme na zem, ...

Někdy však setrváváme v něčem, co víme, že nám nevyhovuje a zároveň nemáme odvahu ze své komfortní zóny vyjít a učinit patřičné změny, abychom se z místa pohnuli. I to je v pořádku a i to je součástí naší cesty. Někdy se prostě ještě musí odehrát něco dalšího, abychom tu odvahu dostali, nebo začneme být popoháněni kupředu drobnými krůčky, a čím více překážek překonáme, tím více se cítíme silnější a dostáváme odvahu potřebné změny činit.

Situace každého z nás se sice podobají, přesto jsou však rozdílné. Jsme jinak ovlivněni společností, minulými životy, minulostí tohoto života, držíme se jiných myšlenkových vzorců, jsme odlišné povahy a rozhodně jsme každý jedinečný, proto nikdo druhý nemůže přesně vědět, co se v nás odehrává. Proto buďme k sobě ohleduplní a mějme se sebou soucit, neboť celý náš život je proces učení se. Milujme sami sebe se vším, co je naší součástí, protože to je naše celistvost. Pakliže bychom chtěli nějakou svou část odmítat, odmítali bychom sami sebe.

Vyšší Moc koná neustále dle toho, co máme ve svém nitru, takže pokud si přiznáme, že v našem životě něco nefunguje, už ta samotná pravda před sebou samými spustí proces, který nás postupně ke kýženým změnám povede. Už tím, že si "nalijeme čistého vína", se v nás rozlije pocit úlevy a uvolníme energii, kterou jsme zadržovali tím, že jsme se uváděli do iluze, že to něco funguje, že se to zlepší, byť jsme cítili, že je opak pravdou. A tím také uvolníme prostor pro to, aby mohl Vesmír konat a nabídl nám způsoby řešení, které by náš rozum poháněný strachem nevymyslel.

Pokud nevíme, co přesně chceme, požádejme pro sebe o to nejlepší. Vyšší Moc je prozřetelná a vždy ví, co je pro nás nejlepší. Lidská mysl má tendence si určovat, jak se mají věci vyvíjet, jenže náš rozum nám poskytuje pouze omezené možnosti. Vesmír omezení nezná.

S láskou

Jana Vaňková