Všechny odpovědi máme v sobě

Publikováno v časopise "VE HVĚZDÁCH" a na portále: www.vehvezdach.cz 

"Ponoř se hluboko do sebe. Odpovědi najdeš tam."

 ~Sri Chinmoy~

Vše, co potřebujeme vědět, včetně návodu na šťastný život, máme ve svém nitru. Jen lidi se ho dobrovolně, či nedobrovolně (nevědomě) vzdávají, protože se bojí poslouchat svůj vnitřní hlas. Raději utíkají do společnosti za konzumem. Kupují si drahé věci, zážitky, sledují televizi a hledají další aktivity, aby nemuseli být v tichu, sami se sebou, protože k nim ten hlas začne promlouvat a vést je k potřebným krokům, aby se mohli očistit od toho, co je blokuje v plnohodnotném prožívání života, sebe. Nemám tím na mysli plnění si přání v podobě zážitků či pořizování si věcí, po kterých člověk prahne. Mluvím o kompenzaci a potlačování toho, co člověk ví, že nemá zpracované a utíká před tím, místo toho, aby to v sobě postupně vyléčil, uzdravil a mohl dál kráčet vnitřně svobodný. Mluvím o zraněních z minulosti a dětství, o křivdách, ublížení, strachu, úzkostech a obavách, o strachu pustit se něčeho či někoho, o různých formách závislostí apod. Podstatou celé věci je pochopení, že jsme zodpovědní čistě sami za sebe. Že není na co či na koho si stěžovat, protože situace a lidi, které nám přicházejí do života, nám mají zrcadlit nás samé. Takže když budeme mít pocit, že se nám děje něco negativního, nalijme si čistého vína sami před sebou a přiznejme si, na kterého strašáka v našem nitru to poukazuje, kterého máme ze sebe propustit. Vždy hledejme podstatu, proč se nám to děje, co nám to má ukázat a co si v sobě máme zpracovat. Není to příjemný pocit, ale už samotné přiznání si věci přináší jistou úlevu. A když se nám tou černou dírou podaří projít, staneme se zase o něco vnitřně svobodnější bytostí. Tím se i otevřeme novým způsobům řešení podobných situací v budoucnosti, naše jednání už totiž nebude zatížené minulostí.

Jistá je jedna věc, dokud před tím strašákem budeme utíkat, Vyšší moc zařídí, aby se nám zase zjevil. A bude to opakovat tak dlouho, dokud nepochopíme, že už se před ním nemáme schovávat a že máme najít sílu sami v sobě a podívat se mu zpříma do očí. Ve finále zjistíme, že samotný proces léčení není tak vyčerpávající, jako to, když jsme před tím něčím utíkali a předstírali, že to neexistuje. Následná očista a vnitřní úleva jsou pak velmi osvobozující.

Život nám umožňuje být v naprosté hojnosti, kdy můžeme mít a dělat vše, co chceme. Avšak abychom mohli dveře vedoucí k hojnosti otevřít, je třeba otevřít především své srdce, nechat se unášet proudem života a jít ve směru svého vnitřního kompasu.

Rozum je sice v životě potřebný, ale pokud cítíme, že náš vnitřní hlas mluví jinak, než hlas rozumu, dejme přednost srdci, to nás vždy dovede k opravdovému štěstí a vnitřní svobodě. Rozum se nás snaží ovládnout, chce se držet starých vyjetých kolejí, bojí se změny a chce nás udržovat v rádoby bezpečné zóně, v níž má pocit jistoty. Jenže neříká nám pravdu, a to je, že nám bere možnosti prožívat svůj život plně a se vším, co si přejeme mít a prožívat. Propusťme tu neustálou kontrolu, vzdejme se svých zásad a neochoty dělat ústupky, protože to nám nakázal rozum na základě získaných zkušeností. Jenže co bylo, bylo a ani my už nejsme stejní. Život je o vývoji, změnách a poznání, to je jistota, kterou máme. Proto buďme bdělí, radujme se z přítomnosti a z toho, co máme a kým jsme. Pokud se totiž nedokážeme radovat nyní, pak to nedokážeme ani tehdy, až budeme mít vysněný dům, auto, partnera/partnerku, vysněnou práci, peníze atd., na což si časem zvykneme. Můžeme mít vše, a přesto se můžeme cítit prázdní, nenaplnění. Je to proto, že pocit štěstí máme v sobě, právě tady a právě teď. Vysílejme ten pocit a buďme si jistí, že si do svého života přitáhneme právě takové lidi, situace a okolnosti, které nám pomohou ke splnění našich snů. Najděme štěstí ve svém nitru, protože nikde venku ho nenajdeme.

Jsme to právě my sami, kdo v sobě máme samouzdravující schopnosti a kdo vlastníme klíč k naprosté vnitřní svobodě a naplněnému životu, který máme možnost si svými myšlenkami a tím, co vyzařujeme, tvořit. My sami jsme si kotvou a opěrným bodem, který nám nikdy nikdo nemůže vzít, pokud se rozhodneme poznat sami sebe, být v pravdě sami k sobě a ochotě na sobě pracovat, přijmout se takové, jací jsme a takové se milovat. Nebudeme mít potřebu se s někým srovnávat, nebudeme chtít někoho napodobovat, protože nalezneme svou jedinečnost, poklady a talenty, které nám byly do života dány.

Jen my máme možnost odemknout a sundat pouta, která jsme si sami nasadili.

S láskou

Jana Vaňková